Ošetřovatelé začali mláďatům připravovat směs krmení, která obsahovala složky důležité jak pro kuřata slepic, tak pro čáju. Šrot, který preferují slepice, míchali se zelenými výhonky pro čáju, později začali přidávat nastrouhané vejce a mrkev, čínské zelí, ptačinec, žabinec, listy pampelišky. Velmi rychle tak začaly oba druhy žít v symbióze. Aby měla čája dostatek vitamínu D a nezkomplikovala její vývoj případná křivice, začali ji chovatelé pravidelně vynášet na slunce. Společnost jí při tom dělal jeden z odrostlých kohoutků. „Ten k ní nakonec přilnul tak, že lze krásně pozorovat, jak se o ní stará a při hrabání jí nabízí potravu,“ doplnil Roman Řehák. Dvouměsíční čája se tak má čile k světu a zoo doufá, že v jejím odchovu již nenastanou žádné komplikace.

Čája obojková je statný pták šedého zbarvení s tmavým obojkem na krku. Typickým znakem tohoto druhu jsou rohovinou pokryté ostruhy na ohbí křídel, kterými se brání před nepřáteli. V některých oblastech chovají lidé čáju jako domácího ptáka, mnohdy ani ne tak pro užitek, nýbrž jako "hlídacího psa". Je totiž velmi ostražitá a upozorní na jakéhokoliv vetřelce. Její hlas je mimořádně zvučný a slyšitelný až na 3 km daleko.