Často slýchávám ze svého okolí otázky týkající se mé práce, potažmo práce všech „teréňáků“: „Proč chodíte do tak hrozných lokalit? Nemáte strach? A to si ti lidé nemůžou pro pomoc přijít sami?“. Argumenty a odpovědi na tyto otázky je těžké formulovat, obzvláště, pokud tazatel nemá o neziskovém sektoru mnoho informací a o tuto problematiku se moc nezajímá. Odpovědí by mohlo být: „Protože tomu věříme.“. Věříme ve skutečnost, že to není marná práce, věříme, že svou prací pomáháme nejen našim klientům, ale také veřejnosti. Protože do problémů se může dostat kdokoli z nás, stačí zapomenutá neuhrazená faktura, splátka, malý nedoplatek za služby a problém je na světě.
Když se k tomu přidají další osudové rány jako ztráta zaměstnání, rozvod apod., je člověk najednou v kolotoči problémů, ve kterých tápe. Dáváme lidem další šance a mnohdy je učíme po drobných krůčcích jak řešit pro někoho banální záležitosti. Představte si situaci, že jste vyrostli v nuzné rodině s pěti dalšími sourozenci. Vaše matka se celý život stará o své děti, v zaměstnání nikdy nebyla, otec má občas nějaký přivýdělek, ale potýká se se závislostí a oba rodiče se spoléhají na sociální dávky, i když pak mají nedostatek jídla, hygieny a sourozenci dědí ošacení jeden po druhém… Člověk vyrůstající v takovém prostředí nezná jiný život, pro něj je takový koncept žití „normální“, nic jiného nikdy nepoznal.
A tak chodíme do terénu, do sociálně vyloučených lokalit a pracujeme s lidmi, kteří mají problémů nad hlavu a snažíme se je učit, jak je řešit a že filtr pračky se musí někdy vyčistit a třeba i fyzicky ukážeme, jak se to dělá. Že nemůžou ignorovat kapající kohoutek nebo protékající záchod, protože budou mít vysoké nedoplatky. Učíme je, jak vyplnit formuláře a jak komunikovat s úřady, učiteli apod. A pokud mají strach z jednání, jdeme s nimi a oni se učí od nás, jak to příště udělají sami. Je to mravenčí práce, ale my jí věříme a snažíme se, aby děti našich klientů na tom byly lépe, než oni sami. Každý i malý posun je důležitý. Pro většinu veřejnosti to není líbivá práce, jako péče o zdravotně postižené, o děti v náhradní rodinné péči či seniory, ale je to práce neméně záslužná, protože kdyby teréňáků nebylo, bylo by hůř a problémy by narůstaly. Potom každý drobný posun či úspěch nás nabíjí energií a dává nám pocit, že to není zbytečná práce a my jí proto děláme rádi.
Za Poradnu pro občanství/Občanská a lidská práva, z. s.
Ivana Šimánková, DiS., regionální vedoucí sociálních služeb
Organizace je zapojena do komunitního plánování města.
Naposledy změněno středa, 28 listopad 2018 16:44
